Právo obou rodičů na péči o dítě stejnou měrou aneb úprava styku rodiče s dítětem

Velmi často se setkáváme při rozhodování o úpravě styku rodiče s jeho dítětem, které bylo svěřeno do péče druhého rodiče, s tím, že tento rodič má právo styku s dítětem jeden víkend za 14 dní (od pátku do neděle).

V nedávné době se Ústavní soud ČR vyjádřil ve prospěch těchto rodičů v tom smyslu, že právem obou rodičů je v zásadě pečovat o dítě rovnou měrou a podílet se na jeho výchově. Pokud tedy soud rozhodne o svěření dítěte do péče jednoho z rodičů, pak by mělo být dítěti umožněno stýkat se s druhým rodičem v míře, která se co nejvíce vyrovná péči druhého rodiče. Jakékoliv odchylky od tohoto uspořádání rodinných vztahů by měly být přitom odůvodněny dostatečně silným legitimním zájmem.

V konkrétním případě rozhodl soud I. stupně, že nepočítaje prázdniny, má otec nárok na styk se svou dcerou každý sudý týden od středy do neděle. Soud II. stupně četnost styku ještě zkrátil, když určil, že otec má nárok na styk s nezletilou dcerou každý sudý týden od pátku do neděle, byť časový úsek o prázdninách zvýšil, a to aniž by proti této frekvenci některá ze stran něco namítala. Důvodem tohoto postupu mělo být nezasahování do školní docházky a zachování co nejdelších časových úseků, aby mohl být ustálen režim dítěte.

Ústavní soud však uvedl, že nejde jen o celkové množství stráveného času s dítětem, ale také o to, v jakém období se styk rodiče s ním uskutečňuje. Právě doba, kdy musí dítě plnit své školní a další povinnosti, je pro dítě zásadní a je zapotřebí, aby mohlo těžit ze znalostí, zkušeností a výchovných a pedagogických schopností obou rodičů. Navíc, přestože má krajský soud možnost změnit z vlastní vůle rozhodnutí nižšího soudu, měl by k tomuto postupu přistupovat zvlášť zdrženlivě a respektovat stanovisko obou rodičů, neboť právě ti by měli primárně rozhodovat o osudu svých dětí.

Výše uvedené závěry je potřeba aplikovat na konkrétní případ s ohledem výchovné prostředí obou rodičů. V zásadě však, pokud je to v zájmu tohoto dítěte, by uvedené stanovisko Ústavního soudu ČR mělo být použitelné v praxi.