Odpovědnost rodičů za jednání svých dětí při srážce s osobním automobilem

Na počátku roku 2016 vydal Ústavní soud ČR nález, který řešil otázku spoluzavinění rodiče za těžkou újmu na zdraví svých dětí, které byly při přecházení cesty sraženy řidičem motorového vozidla. V konkrétním případě byla jednoznačně prokázána vina řidiče, přesto však měly poškozené děti nárok pouze na polovinu újmy na zdraví. Důvodem tohoto krácení byla skutečnost, že se na poškození jejich zdraví měl podílet jejich otec, který měl zanedbat svou povinnost náležitého dohledu nad svými dětmi. Těm bylo v době dopravní nehody pět a osm let. Ke srážce navíc došlo na přechodu pro chodce, na kterém se nacházely již pět sekund. Soud I. stupně i soud odvolací shodně uvedly, že u průměrně opatrného rodiče bývá pravidlem, že když s dětmi přechází silnici, vede je za ruku nebo provede jiná srovnatelná opatření. To se však v tomto případu nestalo.

Ústavní soud ČR s tímto právním názorem obecných soudů nesouhlasil a zdůraznil, že byť má rodič povinnost své nezletilé dítě chránit a za tím účelem nad ním vykonávat dohled, musí mít určitou volnost v tom, jaký typ výchovy zvolí a jakou míru samostatnosti dětem povolí. Pokud by byla požadovaná míra dohledu nad dětmi nastavena příliš přísně, vedlo by to ke značné ztrátě svobody dětí a jejich radosti ze života. Při stanovení požadované míry náležitého dohledu je tak třeba najít správnou rovnováhu mezi intenzitou dohledu a svobodou dětí. Ústavní soud ČR především vzal v úvahu, že se děti při přecházení vozovky chovaly v souladu se zákonem a způsobem, jak by se chovala průměrná svéprávná osoba. Pokud obecné soudy požadovaly, aby otec nenechával osmileté a pětileté dítě samotné přecházet na přechodu přes cestu, ale "vedl je za ruku", tak tím nepřiměřeně zasáhly do rodinného života této rodiny.

Ústavní soud se tedy postavil na stranu rodičů a jejich dětí. Domnívám se, že takový právní názor je zcela správný. V případě nějakých doplňujících dotazů ohledně této problematiky mě neváhejte kontaktovat.